Dějiny hradu Talmberka

Původní text Rudolfa Lišky, učitele z Úžic z roku 1895

Založení hradu a původ rodu

Hrad Talmberk (původně Stolič zvaný), založen byl okolo roku 1280 od pana Hroznaty z Úžic, od 1284 – 1286 nejvyššího purkrabí v Čechách. Tomuto náležely též Rataje. Hroznata měl tři syny, totiž Heřmana, jemuž dal Rataje, místo tržné, a z vesnic Mirošovice, Smilevice, polovici Úžic a mlýn s jedním rybářem v Ledečku, pak Arnošta, kterému dal Talmberk s Čekánovem, Chrastnou, Karlovicemi, s druhou polovicí Úžic, mlýnem Chuchelníkem a ostatkem Ledečka, a dále Záviše, který obdržel nově vystavěnou tvrz Újezdec n. Vltavou.

Arnošt psával se pak také dle svého nového sídla „z Talmberka“ a jest praotcem pozdějšího rodu pánů z Talmberka. Rod užíval ve znaku dva bílé květy leknínové na způsob věnce proti sobě postavené o pěti kořenech v poli červeném a nad přilbou dvě křídla orlí. Vilém z Talmberka, který byl r. 1297 přísedícím soudu zemského, psal se od jiného sídla svého také z Milčína, kteréžto příjmení potomstvo jeho až do vymření podrželo.

Obležení hradu a spor s Medkem z Valdeka

Za panování krále Václava IV. seděl na původním hradě rodu svého pan Diviš z Talmberka, odjinud z Milčína, který se nepohodl s Havlem Medkem z Valdeka na Ratajích n. S. a svářili se tak dlouho, až se setkali polem. Diviš byl poražen ustoupil a nepřítel jej pronásledoval. Avšak Diviš nelenil a jal se se svými zbrojnoši opevňovati hrad. Bylo to smutné znamení obyvatelstvu vesnickému, které v největším chvatu co se odnésti dalo popadalo a do hradu spěchalo, aby zde po dobu nebezpečí nalezlo přístřeší a ochrany.

Pán hradu vyslal na všechny strany své zvědy, aby ohlásili, zdali se neblíží nepřítel. Byliť totiž někteří žoldnéři oznámili, že nepřítel táhne na hrad. Na to ihned dáno znamení rohem, aby se každý do hradu utekl. Konečně se objevili na hradě první ozbrojení cizinci a velmi opatrně kupředu postupovali. Za nimi se objevily větší houfy, až konečně mnoho lidu zbrojného se položilo pěšky a na koních na dostřel od hradu táborem. Obléhatelé za krátký čas zmizeli, ale klamal by se kdo by se domníval, že odešli pryč. V noci tu a tam blýskaly se po návrších strážní ohně, u kterých se zbrojnoši zahřívali a pokrmy vařili. Zaznělo znamení k útoku a z několika stran postoupili obléhatelé k ztečení hradu. Byli sice odraženi, ale Waldek je hnal znova a znova k útoku, až byly hradby stečeny a hrad dobyt. Talmberk zajat a uvržen do vězení.

Zikmund a loupežný rytíř Racek Kobyla

Když král Václav IV. byl do vězení zavlečen, tu mnozí rytířové čeští, používajíce nepřítomnosti královy ve svůj prospěch, počali pokojné cestovatele a obyvatele přepadávati a olupovati. Aby přítrž těmto nešvárům učinil, přitáhl ZIKMUND, bratr krále Václava IV. s velikým vojskem do Čech, a mnohé z těchto hradů rytířů loupežných zbořil. Pověstný loupežník Racek Kobyla, jejž král Zikmund se svými Uhry stíhal, prchl na hrad Skalici, a když Uhři hradu toho dobyli, prchl v noci na hrad Talmberský a vyhnal tehdejšího uchvatitele Havla Medka z Valdeka a sám jej obsadil (r. 1402).

Zikmund ztroskotav hrad Skalici, pronásledoval Racka Kobylu i na hrad Talmberk a hrad toho dobyl. Racek Kobyla prchl odtud na hrad ratajský, kdež byl od stejně smýšlejícího Hanuše II. z Pirkštejna s otevřenou náručí přijat. Oba pak ve spolku s Erhardem z Kunštátu na Bechyni mnoho smělých štrajenků prováděli. Král Václav IV. dal Hanuše i s jeho spojenci do Prahy před zemský soud předvolati, aby se ze svých nekalých činů zodpovídali. Ničeho tím však nedocílil.

R. 1414 stál Racek Kobyla v přízni krále Václava IV. a co královský hajtman poslán byl na Hory Kutné, aby tam vyzvedl zadrženou královskou daň. Měšťané vojsko opili a v noci pobili. Racek Kobyla byl z okna vyhozen a rozsekán. Na to Diviš z Talmberka opraviv pobořenou tvrz sídlil opět na Talmberce. Jeden z nich, Vilém z Talmberka koupil r. 1433 Jankov, kteréžto zboží jeho potomstvo po tři sta let drželo.

Talmberkové v 16. a 17. století

Od r. 1536 do r. 1712 drželi Talmberkové též hrazené Rataje s Talmberkem. Fridrich Talmberk, pán na Jankově a Vlašimi, byl nejvyšším správcem království českého. Historie chválí tohoto státníka Fridricha co výtečného muže, který byl za odměnu věrnosti od Ferdinanda II. r. 1621 praesidentem a r. 1625 nejvyšším sudím jmenován. Ferdinand III. jmenoval jej r. 1638 nejvyšším správcem království Českého.

Dne 27. srpna r. 1643 udělal Fridrich Talmberk testament, dle něhož stal se syn František Vilém pánem na Ratajích (a Talmberku) a Nemyšli, a Jan Arnošt pánem na Vlašimi, Domašíně a Věžníkách. Nařídil, aby pochován byl v kapli Loretánské na Hradčanech, 1000 ks dukátů s jinými ještě klenoty, aby bylo dáno kostelu tomu a více než sto mší za spasení jeho duše aby bylo čteno. František Vilém z Talmberka vládl na Ratajích až do r. 1663, kdy tytéž dne 22. září svému synovi Františku Leopoldu Maxmiliánovi svobodnému pánu z Talmberka odstoupil.

Popis zříceniny a hradní tajemství

Křižuje-li se z Úžic podle potoka severozápadním lesním údolím asi 1/4 hod. k západu, spatříme šedé zříceniny hradu Talmberka. Hrad strážil na skalnatém ostruhu úžickým potokem, jehož voda pod hradem rybník naplňovala, ze tří stran obklopen, toliko od severu přístupném. Zde chránil příkop, podnes dva sáhy hluboký a 4 široký, přístup do předhradí 12 sáhů širokého a 30 sáhů dlouhého. Hrad byl od předhradí dvěma náspy oddělenými příkopy, po šířce ostruhu odloučený.

Do hradu vedla okrouhle sklenutá potud dosti zachovalá brána, chráněna po levé straně hradbou, 10 sáhů vysokou okrouhlou hláskou, a tato hláska jest podnes nejzachovalejší částí hradních zřícenin. Podobná věž stála i na straně pravé. Hlavní hrad byl do čtverhranu 8 sáhů širokého a 17 sáhů dlouhého založen. Nyní vyplňují pustou prostoru dva domky se zahrádkou. Některé zbytky hradební táhnou se od hlásky k jihu a jsou na jednom místě 5 sáhů hluboké.

Dle pověsti jsou pod hradem znamenité sklepy, sudy vína naplněné, jenomže se neví kudy do nich. V domněnce, že z věže přístup do sklepů vede, kopali již mnozí, zvláště jeden polský, ale marně. Zeď jest jako z litiny a mnoho času a práce bylo zapotřebí, než se 9 stop dokopali,aniž by tím otvoru nějakého docílili. Známou jeskyni, zvanou „Zběhovka“ pokládají mnozí za tajný vchod do hradu. Jeskyně ta jest od hradu asi 1/4 hod. na západ vpravo nad údolím.

V Úžicích, dne 14. července 1895

Rudolf Liska v.r.
učitel z Úžic