Modrý tanky

Modrý tanky: Syrový post-punk z malostranských sklepů

Příběh kapely (1986–1991), která rozbila punkové stereotypy pozdní normalizace a zanechala nesmazatelnou stopu v paměti zdi i ulic.

Když se v polovině osmdesátých let mluvilo o československém punku, většina lidí si představila divoké, přímočaré tříakordové vypalovačky. V pražském podzemí se ale zformovala kapela, která tehdejší zažité stereotypy rozbila. Modrý tanky přinesli na scénu temnotu, nihilismus, antimilitarismus a hudební přesah, který měl blíže k západní post-punkové a gotické scéně než k běžnému hospodskému punku.

1. Název jako punkový výsměch

Kapela vznikla v listopadu roku 1986 v Praze. Její název nevznikl z vojenské tematiky, ale byl přímou, ironickou reakcí na tehdejší popkulturní realitu. Evropským hitparádám v té době vládlo německé disco duo Modern Talking, které pro tehdejší punkery a alternativní scénu představovalo absolutní vrchol kýče. Čeští rockoví fanoušci jim posměšně přezdívali právě „Modrý tanky“. Když parta kluků z Malé Strany a Újezda zakládala kapelu, jméno bylo jakožto slovní hříčka okamžitě nasnadě.

2. Divoké začátky a malostranský sklep (1986–1987)

Hlavním motorem, zakladatelem a nepřehlédnutelným frontmanem kapely byl zpěvák a textař Václav Kunc. První sestava se sice po dvou měsících rozpadla, ale pro fungování kapely se stalo klíčovým štěstí, že ve stejném malostranském domě, v jehož sklepě zkoušeli, bydlel Patrik „Tlusťoch“ Eler. Ten se stal stálým bubeníkem.

Zkušebna ukrytá ve sklepních prostorech mezi Újezdem a Malou Stranou se stala legendárním místem, kde kapela pilovala svůj sound. Po vystřídání několika bizarních kytaristů (mezi nimiž byli podle vzpomínek zastánci eurodisca i heavy metalu) se sestava ustálila v této klasické čtveřici:

Václav Kunc – zpěv, texty, klávesy
Patrik „Tlusťoch“ Eler – bicí
Ian „Puding“ Gregar – kytara
Lukáš „Brouk“ Brouček – baskytara

Svou koncertní premiéru si odbyli po dlouhé přípravě v březnu 1988 v hospodě v Noutonicích, a to po boku tehdy rovněž začínajících Tří sester a Demoliční čety.

3. Hudební styl a dvě legendární dema

Modrý tanky nebyli klasický přímočarý punk. Jejich sound byl temný, minimalistický a silně ovlivněný britskou novou vlnou, gotikou a post-punkem (zejména vlivy kapel jako Killing Joke nebo The Cure). Hudba vznikala spontánně: někdo přinesl text, doma na španělské kytáre vymyslel základní linku a zbytek kapely ji na zkoušce minimalisticky nabalil.

Vedle kapel jako Hrdinové nové fronty (HNF) nebo Kritická Situace měli jedny z nejsilnějších antimilitaristických a nihilistických textů své doby. Tyto texty bojovaly proti maloměšťáctví a nesly v sobě těžkou existenciální úzkost z konce normalizace. Během své existence nahráli dvě zásadní kazetová dema:

Beznaděj (1987): Syrový, podomácku nahraný debut odrážející bezvýchodnost pozdní normalizace (obsahující skladby jako Modrý tanky, Láska? nebo Vzpoura).
Všechno je špatně, zpátky na stromy! (1988): Temnější a propracovanější post-punkový zvuk. Kapela s tímto programem úspěšně vystoupila i na tehdejším legendárním Rockfestu ’88. Zpěvák Václav Kunc k tomuto demu nakreslil i originální kapelní pexeso, které bylo součástí bookletů.

4. Éra „Strahovských kapel“ a konec (1989–1991)

V roce 1989 se Modrý tanky spojili s dalšími tehdejšími pražskými alternativními skupinami (např. Kurtizány z 25. Avenue, Rány těla, Čínská čtvrť, Couchette) do sdružení Nezávislá Praha. Jejich společný slogan zněl: „Nezávislá Praha závislá sama na sobě aneb všichni by měli hrát všude“. Masivně hrávali v legendárním klubu 007 na Strahově a pravidelně se scházeli v kavárně Slávia nebo v hospodě U Zpěváčků.

Definitivní rozpad přišel na jaře roku 1991. Kapela sice nacvičila úplně nový program a do sestavy tehdy přibyl i mladý Jan P. Muchow, ale vzápětí se soundem posunuli natolik, že z původních Modrejch tanků zbyl jen stín, což vedlo k ukončení činnosti.

Pozdější osudy členů (Kam odešli?)

Rozpad Modrejch tanků paradoxně nastartoval kariéru jedné z nejslavnějších českých kapel devadesátých let a posílil přední punkovou formaci:

Ian „Puding“ Gregar (kytara) & Jan P. Muchow: Hned na jaře 1991 odešli z kapely a založili The Ecstasy of Saint Theresa (Extázi ze Svaté Terezy). Ta se stala kultovní indie-kytarovkou, která jako jedna z mála českých kapel prorazila i v britských hitparádách a v rádiu BBC u legendárního Johna Peela.
Lukáš „Brouk“ Brouček (baskytara): Ještě před finálním rozpadem Tanků přestoupil do pražské punkové legendy SPS (Snížená pracovní schopnost).
Patrik „Tlusťoch“ Eler (bicí): Po rozpadu bubnoval v několika dalších undergroundových a alternativních pražských projektech.
Václav Kunc (zpěv): Frontman, autor textů i osobité grafiky se po hudební kariéře zcela stáhla z pódií a podle pamětníků našel své uplatnění v netradičním cirkusovém prostředí.

Odkaz z chodníku: Vzpomínka na čistou éru

Na rozdíl od kluků z Michael’s Uncle (Majkláčů), kteří v divokých devadesátkách jeli totální sebedestrukční jízdu na drogách a Amrit Sen o tom pak otevřeně mluvil v dokumentech, se většina kluků z Modrejch tanků stáhla do civilních profesí. Dneska jsou to padesátníci, tátové od rodin, a dost možná někde v Praze nebo na venkově dělají svůj byznys, podobně jako já a moji kamarádi u piva.

Ačkoliv kapela fungovala v hlubokém undergroundu a na přelomu 80. a 90. let šířila svou hudbu výhradně na kazetách, její odkaz přežil. V letech 2022 a 2023 se obě historická dema (Beznaděj i Všechno je špatně, zpátky na stromy) dočkala profesionálního remasteringu a vyšla v oficiální reedici na barevných vinylových deskách pod hlavičkou PHR Records.

Je to fascinující, jak tenkrát ta scéna fungovala. Kapela, co mi řvala ze zkušebny na chodníku, na chvíli zazářila, nechala hlubokou stopu v paměti pár lidí jako jsem já, a pak se ti lidi rozutekli do normálních životů. Paměť ulice je ale věčná – ten čtrnáctiletý kluk na chodníku před zkušebnou si je pamatuje dodnes! A jak rád bych se tam třeba zítra vydal bez starostí, životem tehdejšího čtrnáctiletého kluka. Modrý tanky tak dodnes zůstávají čistým symbolem té nejpoctivější špíny pražských chodníků a autentického odporu proti šedi tehdejší doby.

Modrý tanky: Raw Post-Punk from Lesser Town Cellars

The story of a band (1986–1991) that shattered the punk stereotypes of late totalitarian normalization and left an indelible mark on the memory of the streets.

When people talked about Czechoslovak punk in the mid-1980s, most imagined wild, straightforward three-chord fast tracks. In the Prague underground, however, a band emerged that completely shattered those established stereotypes. Modrý tanky (Blue Tanks) brought darkness, nihilism, anti-militarism, and a musical depth to the scene that was far closer to the Western post-punk and gothic styles than to ordinary pub punk.

1. The Name as a Punk Mockery

The band was formed in November 1986 in Prague. Its name did not originate from military themes, but was a direct, ironic reaction to the pop-culture reality of the time. European hitparades back then were dominated by the German disco duo Modern Talking, which represented the absolute pinnacle of kitsch for contemporary punks and alternative fans. Czech rock fans mockingly nicknamed them „Modrý tanky“. When a bunch of guys from Lesser Town (Malá Strana) and Újezd started the band, this wordplay made the choice of name immediate.

2. Wild Beginnings and the Lesser Town Cellar (1986–1987)

The main engine, founder, and unmistakable frontman of the band was singer and lyricist Václav Kunc. Although the first lineup fell apart after just two months, the band’s survival was secured by a stroke of luck: Patrik „Tlusťoch“ Eler lived in the very same building where they rehearsed in the cellar. He became their permanent drummer.

The rehearsal room hidden in the basements between Újezd and Malá Strana became a legendary spot where the band honed their sound. After cycling through several bizarre guitarists (who, according to memories, included fans of euro-disco and heavy metal), the lineup stabilized into this classic quartet:

Václav Kunc – vocals, lyrics, keyboards
Patrik „Tlusťoch“ Eler – drums
Ian „Puding“ Gregar – guitar
Lukáš „Brouk“ Brouček – bass guitar

Following an extensive period of preparation, they made their concert debut in March 1988 at a pub in Noutonice, performing alongside the then-emerging Tři sestry and Demoliční četa.

3. Musical Style and Two Legendary Demos

Modrý tanky were not your typical straightforward punk band. Their sound was dark, minimalist, and heavily influenced by British New Wave, gothic rock, and post-punk (drawing elements from bands like Killing Joke or The Cure). The music came together spontaneously: someone would bring a lyric, figure out a basic melody at home on an acoustic guitar, and the rest of the band would strip it down to a minimalist arrangement during rehearsal.

Alongside bands like Hrdinové nové fronty (HNF) or Kritická Situace, they possessed some of the strongest anti-militarist and nihilistic lyrics of their era. Their songs fought against small-town philistinism and carried the heavy existential anxiety of the late normalization period. During their existence, they recorded two essential cassette demos:

Beznaděj (Hopelessness – 1987): A raw, home-recorded debut reflecting the dead-end atmosphere of late communism (featuring tracks like Modrý tanky, Láska?, or Vzpoura).
Všechno je špatně, zpátky na stromy! (Everything is Wrong, Back to the Trees! – 1988): A darker, more sophisticated post-punk sound. The band successfully presented this set at the legendary Rockfest ’88. Singer Václav Kunc also drew an original band memo-game („pexeso“) for this demo, which was included in the cassette booklets.

4. The Era of „Strahov Bands“ and the End (1989–1991)

In 1989, Modrý tanky joined forces with other contemporary Prague alternative groups (such as Kurtizány z 25. Avenue, Rány těla, Čínská čtvrť, Couchette) to form the association Nezávislá Praha (Independent Prague). Their shared slogan was: „Independent Prague dependent only on itself, or everyone should play everywhere“. They played extensively at the legendary Club 007 in Strahov and regularly gathered at the Slávia cafe or the U Zpěváčků pub.

The definitive breakup came in the spring of 1991. Although the band had rehearsed a completely new program and a young Jan P. Muchow had joined the lineup, their sound shifted so drastically that only a shadow of the original Modrý tanky remained, leading them to call it quits.

Later Fates of the Members (Where Did They Go?)

Paradoxically, the dissolution of Modrý tanky jump-started the career of one of the most famous Czech bands of the 1990s and reinforced a leading punk formation:

Ian „Puding“ Gregar (guitar) & Jan P. Muchow: In the spring of 1991, they left the band and co-founded The Ecstasy of Saint Theresa. It became a cult indie-guitar band that was one of the very few Czech acts to break into the British charts and get airplay on BBC Radio by the legendary John Peel.
Lukáš „Brouk“ Brouček (bass): Right before the final split of the Tanks, he transferred to the Prague punk legend SPS.
Patrik „Tlusťoch“ Eler (drums): Following the breakup, he drummed for several other underground and alternative Prague projects.
Václav Kunc (vocals): The frontman, lyricist, and author of their distinctive artwork completely withdrew from the stage after his music career. According to contemporaries, he eventually found his calling in an unconventional circus environment.

A Legacy from the Curb: Remembering a Pure Era

Unlike the guys from Michael’s Uncle, who went on a completely self-destructive drug ride in the wild nineties—which Amrit Sen later openly discussed in documentaries—most of the members of Modrý tanky moved into civilian professions. Today, they are in their fifties, fathers of families, and quite likely running their businesses somewhere in Prague or the countryside, much like my friends and I over a beer.

Even though the band operated in the deep underground and distributed their music exclusively on cassettes at the turn of the 80s and 90s, their legacy survived. In 2022 and 2023, both historical demos (Beznaděj and Všechno je špatně, zpátky na stromy) received professional remastering and were officially reissued on colored vinyl records under PHR Records.

It is fascinating how the scene worked back then. A band roaring from a basement onto the pavement flashed brilliantly for a moment, left a deep impression on the memory of a few people like me, and then drifted off into normal lives. But the memory of the street is eternal—that fourteen-year-old boy sitting on the curb outside the rehearsal room remembers them to this day! And how I would love to head back there tomorrow, completely carefree, living the life of that fourteen-year-old kid. Modrý tanky thus remain a pure symbol of the most authentic grit of Prague pavements and a genuine rebellion against the grey conformity of their time.