Modrý tanky: Syrový post-punk z malostranských sklepů

Když se v polovině osmdesátých let mluvilo o československém punku, většina lidí si představila divoké, přímočaré tříakordové vypalovačky. V pražském podzemí se ale zformovala kapela, která tehdejší zažité stereotypy rozbila. Modrý tanky přinesli na scénu temnotu, nihilismus, antimilitarismus a hudební přesah, který měl blíže k západní post-punkové a gotické scéně než k běžnému hospodskému punku.

1. Název jako punkový výsměch

Kapela vznikla v listopadu roku 1986 v Praze. Její název nevznikl z vojenské tematiky, ale byl přímou, ironickou reakcí na tehdejší popkulturní realitu. Evropským hitparádám v té době vládlo německé disco duo Modern Talking, které pro tehdejší punkery a alternativní scénu představovalo absolutní vrchol kýče. Čeští rockoví fanoušci jim posměšně přezdívali právě „Modrý tanky“. Když parta kluků z Malé Strany a Újezda zakládala kapelu, jméno bylo jakožto slovní hříčka okamžitě nasnadě.

2. Divoké začátky a malostranský sklep (1986–1987)

Hlavním motorem, zakladatelem a nepřehlédnutelným frontmanem kapely byl zpěvák a textař Václav Kunc. První sestava se sice po dvou měsících rozpadla, ale pro fungování kapely se stalo klíčovým štěstí, že ve stejném malostranském domě, v jehož sklepě zkoušeli, bydlel Patrik „Tlusťoch“ Eler. Ten se stal stálým bubeníkem.

Zkušebna ukrytá ve sklepních prostorech mezi Újezdem a Malou Stranou se stala legendárním místem, kde kapela pilovala svůj sound. Po vystřídání několika bizarních kytaristů (mezi nimiž byli podle vzpomínek zastánci eurodisca i heavy metalu) se sestava ustálila v této klasické čtveřici:

• Václav Kunc – zpěv, texty, klávesy
• Patrik „Tlusťoch“ Eler – bicí
• Ian „Puding“ Gregar – kytara
• Lukáš „Brouk“ Brouček – baskytara

Svou koncertní premiéru si odbyli po dlouhé přípravě v březnu 1988 v hospodě v Noutonicích, a to po boku tehdy rovněž začínajících Tří sester a Demoliční čety.

3. Hudební styl a dvě legendární dema

Modrý tanky nebyli klasický přímočarý punk. Jejich sound byl temný, minimalistický a silně ovlivněný britskou novou vlnou, gotikou a post-punkem (zejména vlivy kapel jako Killing Joke nebo The Cure). Hudba vznikala spontánně: někdo přinesl text, doma na španělské kytáre vymyslel základní linku a zbytek kapely ji na zkoušce minimalisticky nabalil.

Vedle kapel jako Hrdinové nové fronty (HNF) nebo Kritická Situace měli jedny z nejsilnějších antimilitaristických a nihilistických textů své doby. Tyto texty bojovaly proti maloměšťáctví a nesly v sobě těžkou existenciální úzkost z konce normalizace. Během své existence nahráli dvě zásadní kazetová dema:

• Beznaděj (1987): Syrový, podomácku nahraný debut odrážející bezvýchodnost pozdní normalizace (obsahující skladby jako Modrý tanky, Láska? nebo Vzpoura).
• Všechno je špatně, zpátky na stromy! (1988): Temnější a propracovanější post-punkový zvuk. Kapela s tímto programem úspěšně vystoupila i na tehdejším legendárním Rockfestu ’88. Zpěvák Václav Kunc k tomuto demu nakreslil i originální kapelní pexeso, které bylo součástí bookletů.

4. Éra „Strahovských kapel“ a konec (1989–1991)

V roce 1989 se Modrý tanky spojili s dalšími tehdejšími pražskými alternativními skupinami (např. Kurtizány z 25. Avenue, Rány těla, Čínská čtvrť, Couchette) do sdružení Nezávislá Praha. Jejich společný slogan zněl: „Nezávislá Praha závislá sama na sobě aneb všichni by měli hrát všude“. Masivně hrávali v legendárním klubu 007 na Strahově a pravidelně se scházeli v kavárně Slávia nebo v hospodě U Zpěváčků.

Definitivní rozpad přišel na jaře roku 1991. Kapela sice nacvičila úplně nový program a do sestavy tehdy přibyl i mladý Jan P. Muchow, ale vzápětí se soundem posunuli natolik, že z původních Modrejch tanků zbyl jen stín, což vedlo k ukončení činnosti.

Pozdější osudy členů (Kam odešli?)

Rozpad Modrejch tanků paradoxně nastartoval kariéru jedné z nejslavnějších českých kapel devadesátých let a posílil přední punkovou formaci:

• Ian „Puding“ Gregar (kytara) & Jan P. Muchow: Hned na jaře 1991 odešli z kapely a založili The Ecstasy of Saint Theresa (Extázi ze Svaté Terezy). Ta se stala kultovní indie-kytarovkou, která jako jedna z mála českých kapel prorazila i v britských hitparádách a v rádiu BBC u legendárního Johna Peela.
• Lukáš „Brouk“ Brouček (baskytara): Ještě před finálním rozpadem Tanků přestoupil do pražské punkové legendy SPS (Snížená pracovní schopnost).
• Patrik „Tlusťoch“ Eler (bicí): Po rozpadu bubnoval v několika dalších undergroundových a alternativních pražských projektech.
• Václav Kunc (zpěv): Frontman, autor textů i osobité grafiky se po hudební kariéře zcela stáhla z pódií a podle pamětníků našel své uplatnění v netradičním cirkusovém prostředí.

Odkaz z chodníku: Vzpomínka na čistou éru

Na rozdíl od kluků z Michael’s Uncle (Majkláčů), kteří v divokých devadesátkách jeli totální sebedestrukční jízdu na drogách a Amrit Sen o tom pak otevřeně mluvil v dokumentech, se většina kluků z Modrejch tanků stáhla do civilních profesí. Dneska jsou to padesátníci, tátové od rodin, a dost možná někde v Praze nebo na venkově dělají svůj byznys, podobně jako já a moji kamarádi u piva.

Ačkoliv kapela fungovala v hlubokém undergroundu a na přelomu 80. a 90. let šířila svou hudbu výhradně na kazetách, její odkaz přežil. V letech 2022 a 2023 se obě historická dema (Beznaděj i Všechno je špatně, zpátky na stromy) dočkala profesionálního remasteringu a vyšla v oficiální reedici na barevných vinylových deskách pod hlavičkou PHR Records.

Je to fascinující, jak tenkrát ta scéna fungovala. Kapela, co mi řvala ze zkušebny na chodníku, na chvíli zazářila, nechala hlubokou stopu v paměti pár lidí jako jsem já, a pak se ti lidi rozutekli do normálních životů. Paměť ulice je ale věčná – ten čtrnáctiletý kluk na chodníku před zkušebnou si je pamatuje dodnes! A jak rád bych se tam třeba zítra vydal bez starostí, životem tehdejšího čtrnáctiletého kluka. Modrý tanky tak dodnes zůstávají čistým symbolem té nejpoctivější špíny pražských chodníků a autentického odporu proti šedi tehdejší doby.